QUADROBOYS

Sraz poměrně brzo - už v osm hodin - u Zahrady Vysočina. Pozváni byli všichni neschůzkoví vedoucí a mládež nad 15 let. Přišli jen čtyři stateční, ostatní dali přednost poklidnému válení v teplíčku a suchoučku domova. Nějak jsme na nic nečekali a vyrazili poměrně klidným tempem do hamerské školy. Poněvadž jsme nečekali žádné pěšáky ani kolisty vzhledem k časné hodině a vlhké zimě, šli jsme si roztaženi přes celou cyklostezku. A to jsme neměli dělat, protože nám cyklisti málem sejmuli hOnzu... Na začátku Hamrů jsme obdivovali nový stadion, který má ovšem jednu MALOU chybičku. Před tribunami ční několik sloupů podpírajících přístřešek, takže mnohý divák musí vynaložit poměrně hodně úsilí, aby spatřil pobíhající kopálisty tak nějak uceleně. Prostě, furt mu tam ty sloupy překáží! Kousek opodál jsme spatřili volně pobíhajícího labradora. Takovej vysmátej pesan. A jak si tak pobíhá, vůbec ho nenapadlo, že by ho mohlo něco přejet. A taky jo. Projíždějící auto ho jen tak těsně minulo, jen se chudák lek a stáhl ocas! No a to už jsme byli u školy a podle plánu v půl devátý zvonili na naši čtvrteční schůzku. Mini za chvíli sice vykoukl, ale dovnitř nás pustí jen až řeknem heslo. Nojo, heslo, ale jaký. No jasně, včera mi psali sms nějaký prdelky. Takže heslo je: prdelky. Sláva, pustili nás dovnitř, ale museli nám dlouho heslo upřesňovat, než jsem pochopili, že správně je:P´DELKY. Tahle schůzka asi bude nejlepší, protože nás nejen pustili do teplíčka, ale dokonce nás pohostili čajíčkem a svačinkou podle toho, co si kdo namaloval. Svačinku jsme s chutí zblajzli, ale jak jsem se za chvíli dozvěděli, nebude to zadarmo. Prý jim za to musíme zahrát divadlo o tom, co jsme cestou zažili a aspoň čtyřikrát použít slovo p´delky. Nu což, jdem do toho. Akorát si to zahrajeme venku cestou k nádraží. Počkali jsme, až se všichni oblečou a společně jsme vyrazili směr Křivák. No, vlastně ještě ne, ještě nám Mini předvedl hlásek skřivana. Ale to nebyl skřivánek, škovránok, vtáčik malučký, to byl vřešťan vřešťanovitý. Ještě teď špatně slyším...No, takže divadlo jsme sehráli u zastávky v Hamrech na začátku nové cyklostezky. Podle potlesku lze usoudit, že se to snad líbilo. Pak už jsme se rozloučili a ubírali se svou cestou. Na nádraží jsme dorazili docela včas, takže si Rosi mohl ještě skočit vybrat bankomat. No, skočil si hlavně zpátky, protože mu bylo zatěžko jít po schodech a tak si vedle schodů pěkně obrousil pr.. dolní část zad. Vlak už byl přistaven, tak jsme si mohli v klidu nastoupit a povídat si o večerním mejdanu... Nové Město bylo cobydup, tak jsme si vystoupili a vrátili se kousek po kolejích k rozcestí na koupaliště. Cesta příjemně ubíhala, takže jsme nejen minuli koupaliště, ale i svižně vyšlapali kopeček k Rokytnu a dál ke Třem Studním. To už se blížila dvanáctá a do nás vlezl hlad. Krásně jsme si naplánovali obídek na ranči Yukon, jenže majitelé už to zabalili, takže jsme vzali zavděk mokrým lavičkám u sochy sovy. Sovy sochy. Od Míši Olšiaka. Však to znáte, má tu betonovou havěť už na každým kroku :-)) Když jsme se občerstvili, naplánovali jsme si další zastávku v hotelu na Třech Studních. Tentokrát už úspěšně. Proběhl teplý obídek a pro někoho i studené pivíčko. Někdo chlastal jen Kofolu, aby byl večer fit... To už bylo tak nějak nepřetržité téma až do konce výletu - totiž, co bude dělat jeden z nás toho večera... Ten někdo taky pěkně spěchal, abysme do pěti byli doma. Takže po devítiminutovém obědě jsme prováděli zrychlený přesun dále po zelené směr Sklené - tady jsme v poklusu pozorovali šíleného koníka, který si jen tak pobíhal tryskem po pastvině. Pak už spíše z kopečka až do Světnova, kde nám ještě Zlesi představil rodinný rybník Hádka. Světnov jako takový jsme minuli a šli honem honem Zlesiho zkratkou k přehradě Strž a pak hned do Stržanova. Přeběhli jsme silnici a už pádíme na cyklostezku kolem Piláku, kde byla poslední kulturní zastávka u Lva a Orlice v trvání patnácti sekund. Pobryndaný od čaje jsem dobíhal zbytek, protože prostě: nebyl čas... Poslední kilometry po cyklostezce už byly ve znamení ticha. Nevím proč, snad že už jsme všechna témata vyčerpali a nebo už jsme se viděli někde v pelíšku. V každém případě jsme přišli několik - slovy pár - minut před sedmnáctou k Libušínu, takže jsme přání toho jednoho našeho člena splnili beze zbytku. A to jsme ještě prohodili pár slov s náhodně kolemjdoucí Yetti a Lucyš. Doma určitě každý z nás prošel relaxační lázní a pak už jen s nohama nahoře oddychoval a lebedil si po tak nádherném devětadvacetikilometrovém pochodu Žďárskými vrchy. Nevím, jak komu, ale mně se výlet ohromně líbil a rozhodně se hodlám stmelovat co nejdřív zase.
p.s. Toho večera se asi nic nekonalo, protože únava byla o trošku silnější...

Účastníci: Emysh, Katysh , Poky, Míra, Puma, Žanda, Beky, Smolda, Fany, Jirka, Bart, Nikiska

O půl 9 jsme se sešli u klubovny, teda vlastně v klubovně a rozdělili jsme si věci. Jako například kotlíky, trojnožku a tak

. A můžeme vyrazit. Míra řekl že půjdeme po stezce a tak jsme vyšli. Jdeme, jdeme,jdeme a najednou nejdeme. Stojíme a rozhodujeme se kdo si schová na prvním místě vzkazJ. Chtěl Smolda, ale když už Emyš měla napsaný ten vzkaz tak Smolda řekl že nechce! Tak odcházíme a jdeme opět po stezce! A v tom Katysh vyhlásí hru....každý si vytáhne šátek a dá si ho za kalhoty. Když má každý šátek upravený tak ještě rozcvičku( Hu a Léa....však to znáte

) a může se začít.... Určili se 2 chytači a chytač měl za úkol někomu ukrást šátek a vždycky ten co neměl šátek honil! Prostě nekonečná hoňka. A najednou prší! Schovali jsme se pod tribuny a čekali jestli přestane! A nic, pořád prší a prší! Povel zní, že si každý vezme pláštěnku! Každý vytahuje pracně pláštěnku a dává si ji na sebe. Prostě spěch a stres. Ne, vše probíhalo v pohodě a v klídku a ještě jsme se vyfotili v pláštěnkách. Pršet nepřestalo, tak jsme se vydali zpět do klubovny. Přicházíme ke klubovně a najednou neprší! No není to smůla?! Ale co, zůstáváme v klubovně. Hrajeme hry(teta sally, věci o sousedovy na pravo abychom se poznali a podobně). Mezi tím jsme ještě začali s přípravou obídka. Začala se loupat cibule, loupat a krájet salám(točeňák),loupat a drtit česnek a samozřejmě vařit těstoviny. Poky a děti si šli ven trošičku zaběhat a vedoucí(Katysh, Emyš a Míra) dodělávali oběd. Poky a děti hráli kouzelníka,ale opět se rozpršelo tak honem zpět do klubovny. A už je jídlo, jupíí. Katysh řěkla,že si každý vezme misku a stoupneme si do řady vedle sebe. Šli jsme si stoupnou do skládku. Ještě nějaká ta fotečka a jíííídlo. Každý dostal nejdříve jednu naběračku těstovin a kdo chtěl tak i druhou. A pak ještě omáčku, ale ještě nejíst....až všichni sedí u stolu můžeme začít hodovat... dobrou chuť. Mňááám

. Po jídle jsme Katysh zaplatili 15 korunek. A Katysh s mírou odcházejí „upéct" buchtu. A děti odcházejí ke studánce u klafaru si umýt ešusy a misky a lžíce a kotlík. Návrat do klubovny. A už přišel i Míra s Katysh s buchtou. Musí se rozkrojit na 11 kousků. A už je po buchtě byla velice dobrá

. Ještě jsme si zahráli několik her v klubovně. A neprší takže odcházíme na hřiště( tak nad klubovnuJ), a hrajeme různé hry.... U první hry byl hned pád. Ale pak se nám to povedlo. A další hra, další a další a jdeme zakopat vzkazy, ale né začíná opět pršet. Tak honem zakopat a honem zpátky do klubovny. Tak jsme si zahráli ještě nějaké další hry( jako že si vyměníme věci a někdo říká co jme si vyměnili, atd....). Ták a už se nám blíží konec. Emyš donesla diplomy a řekla, že každý každému něco připíše! A už v tom začínají být zmatky. Kdo nepsal Pokymu?A kdo nepsal Katysh? A kdo a kdo? Prostě zmatek, ale nakonec psali všicí všem. Jéé. A loučíme se a odcházíme do svých domovů! Bylo to super! DÍKY!

A ještě dodatek: ty vzkazy bylo tak napsáno kdo jsme(defendři), datum( 11.10.2009 ), jméno toho kdo to schoval, pospisy všech ostatních toť už vážně vše

-Pumouš-

P´DELKY

Účastníci: Kačka, Mini, Majký, Karol, Pasťa, Sádlo, Lucysh a Yetti

PÁTEK 9.10.2009

Sešli jsme se v 17:16 u klubovny. Tam jsme dostali šifry na rozluštění, abychom věděli, kam máme dojít. Vyšlo nám, že se máme vydat k velké louži a že nás povede červená. Pak někoho napadlo, že to bude Dívka a tak jsme se vydali na cestu. Po cestě nám Mini předvedl super zvuk. Akorát už nevím, koho přesně:)
Jakmile jsme došli k Dívce, dala jsem jim úkol. Měli v trávě najít sirky a krabičku od sirek. Ale tak, že viděla jen Karol a ostatní navigovala pouze tleskáním a slovy ANO či NE. Trvalo to sice dlouho, ale zvládli to, takže velká pochvala!
Potom už se začalo stmívat a byla nám docela zima, tak jsme se vydali na cestu. Kolem Hamroně, po nové cyklostezce a už jsme byli v Hamrech. Tam jsme došli ke škole, děti si zavázali oči a měli za úkol najít místnost, kde budeme nocovat. Povedlo se jim to rychle a tak hurááá na večeři. K té měl každý vlastní zásoby. No a po večeři jsme se pustili do her. Třeba: „Toto je pružinka. Toto je pružinka? Ano, toto je pružinka.“ A z této hry tak nějak vznikl náš název. Kačka totiž měla polštář se švem, který když se dobře vytvaroval, vypadal jak zadek. A potom jsme hráli: „Toto je můj zadek...“ Všichni jsme si odsouhlasili, že budeme P'DELKY. Potom nastala dražba sladkostí. Každý si měl donést svou oblíbenou sladkost a potom jsme tipovali, čí je která sladkost. No a až jsme si nacpali pupky sladkostmi, vytáhla se hra BOMBA. To je úplně nejlepší hra a strávili jsme u ní spoustu času... A nakonec jsme si ještě zahráli sedanou s kartami. Chudák Karol a Majký vespod:)
Potom už bylo docela pozdě, tak jsme si šli vyčistit zoubky a zalezli jsme do spacáků. Děti už chtěli spát, ale vedoucí pořád dělali bordel (že Yetti?:)) a tak se nám poprvé na akci stalo to, že vedoucí nenapomínali děti, ale děti napomínali nás. Jenže nám to přišlo tak vtipný, že jsme ještě dlouho po tom měli výtlem a nemohli jsme spát...

SOBOTA 10.10.2009
Ráno jsme se vzbudili a šli na snídani. Ale nebylo tak lehké nějakou dostat. Každý si někoho vylosoval a ten někdo mu dělal snídani. Jenže, tu snídani si mohli jen nakreslit a potom se dělala podle toho. Ale všem se to samozřejmě povedlo. A uprostřed snídaně přišli Quadraboys a že mají taky hlad. Tak jsme jim nabídli, že si můžou něco dát, ale musí si to nakreslit. Nakonec všichni dostali to, co chtěli. I Zlesi byl spokojený s chlebem a prasátkem:)
Po snídani jsme rychle oloupali brambory na oběd a vyrazili na malý výlet po okolí. Klucí šli s námi, ale potom se odpojili. Jo, a u zastávky v Hamrech nám ještě sehráli divadýlko, co zajímavého viděli. My jsme se potom vydali po starý trati k prolízkám. Po cestě jsme hráli známé hry jako Deset nebo Stonožka. A potom už jsme byli na prolízkách a pěkně jsme se vyblbli. Hlavně na kolotoči a houpačce:) Udělali jsme společné foto, zahráli si Diplomaty a zkoušeli jsme naši odvahu při skocích na ruce a při probíhání. Jenže čas utíkal rychle a my jsme ještě museli udělat oběd. A tak jsme šli rychle do školy. V kuchyňce dostal každý nějaký úkol na vaření, takže bylo rychle hotovo a už jsme se cpali. Byla to dobrota:) Po obědě samozřejmě nikdo nechtěl umýt hrnce, ale Sádlo na to vymyslela hru, prostřídali jsme se všichni a byl to fofr. Rychle jsme se sbalili a vydali na cestu domů. To je vše a můžu říct, že to bylo SUPER!!

-Lucysh-

KLUBÍČKA

V sobotu jsme se celí natěšený sešli na nádraží ve složení Já,Honzys,Soník a Lupík za děti a Gogo a Nikis za vedoucí.Po úvodním povídání jsme nastoupili do vlaku,který jel směrem na Nové město na Moravě.Ve vlaku jsme si zahráli hru s telefoním seznamen vyhrali jí Lupík a heri.Z města nás neomylně vyvedl Nikis.Jakmile jsem vyšli z města zamířili jsme na skokanský můstek s krásným jménem Šibenice.Výstup byl sice těžký ale výhled byl úžasný.Po těžkém výstupu jsme se najedli a zahráli pár zahřívacích her.Po svačince jsme vyšli dál.Došli jsme až na sjezdovku na Harusáku kde jsme zamávali do kamery a zahráli si hru a šli dál.Protože už byl čas k obědu.Každý si vytáhl svou svačinku od maminek a najedli se.Po obědě jsme si zahráli pár her a šli dál.Kolem byla krásná příroda a kukuřičné pole tak jsem si natrhali a večer si každý udělal moc dobrou večeři.Kousek dál jsme si zahráli jednu hazardní hru v které jsme si všichni nahrabali spoustu korálků.Nakonec jsme jich měli tolik že jsem si mohli zahrát kuličky,ale přišel jeden moc hodný pán se zbucharem a zkazil nám to.Proto jsme si je zahtáli kousek dál v lese.V lese jsme si taky zahráli na medvídky koala neboli kdo se vydrží déle na stromě.Bylo už pozdě proto jsme šli dál.Nakonec jsme vyhlásily výherce a zahráli skvělou hru freesbee bez freesbeee.Poté jsme se rozešli do svých domovů plný skvělých zážitků.

Heri